Co mi běh za rozlučkou prozradil o copywritingu

  • 18.11.2018
beh_za_rozluckou_BLOG

Paráda! Kámoš do toho praští. Bude svatba. Ale předtím pro pány ještě něco příjemnějšího – rozlučka se svobodou. Auto jsem nechal doma a vypravil se do tý díry skoro po vlastních. Cestou mě toho do nosu cvrnklo hodně. A taky něco o reklamní textařině…

Vašku, 22. se loučim se svobodou v Kněžpoli. Přijedeš?

Jasně.

Ano, tak je to mezi kamarádama jednoduchý. Neptáte se jak, kde a co. Prostě kejvnete. Pak ale zjistíte, že to má pár háčků:

Nemám čas. Ale, to se nějak udělá.

Kněžpole. Proboha, kde to je? Vždyť tam jezdí autobus jenom ve středu.

Jak zpátky? On tam doopravdy autobus jezdí jenom ve středu.

V neděli mám něco domluvenýho. To se asi budu muset večer hlídat. He.

A já si chtěl v sobotu po delší době zase trochu zasportovat.

Raz, dva, tři.

Mám řešení: Já si na rozlučku zaběhnu. A zpátky se k někomu vetřu.

I když se ti nechce, šlápni do toho. Vono se to podá

Je to pěkný, hezky si to v hlavě naplánovat. Zabalit si batůžek s věcma na převlečení, zjistit si vlaky, vybrat pěknou trasu, která nebude nudit. Říct si, že ve 3 tam jsem. S vidinou, že se v 15:00 vysprchovanej držím krýgl ponořen do vážných rozhovorů.

Pak přijde ráno. A není moudřejší večera. Málo spánku. Únavička. Divnej pocit, že těch blbejch 30 kiláků nedám, protože jsem měsíc neběžel. Strach, že někde v půlce štreky skončím prošitej jak deka…

Nejlepší obrana je útok. Tak jsem zaútočil. Sice jsem úplně nevyhrál, ale dorazil jsem k vysněnému cíli. Sice o hodinu později, ale přece.

Kde je ten copywriting?

Vy ho tam nevidíte?

Nevím, jak vy, ale já někdy přijmu zakázku s obrovským nadšením. Pak začínám střízlivět. Na světle se ukazují požadavky, který nejdřív nebyly v plánu. Pak čekáte na podklady. Furt čekáte. Entuziasmus uniká.

Pak to najednou přijde. “Tak tady máte všechny podklady a do pátku bychom to rádi viděli hotové.”

Najednou to nejde. Nemůžete se odpíchnout k práci. Vždycky je potřeba udělat něco důležitějšího. Třeba přivrtat tu poličku, na kterou se už 3 měsíce práší v koutě.

Ejhle. Lámou se ledy. Přes veškerý nepřekonatelný odpor se vám daří. Jste zpátky ve hře, baví vás to a výsledek je prima.

Tak život chode.

Někdy je lepší vyprdnout se na cesty a vzít to po svym.

Nedaří se? Táhni a srůstej

Je to jenom 30 kilometrů. To zvládnu úplně hravě. Vždyť tolik neběžim poprvý. No a co, že je to celkem velký převýšení.

Jakkoliv jsem si to maloval a viděl se v restauračním zařízení ve 3 hodiny, cestou se mi tak nedařilo. I když jsem hodně jedl, pil dost vody a pocitově jsem letěl jako vítr, realita mě závěrem celkem profackovala.

Už máš seka, tak koukni máknout, ať ti tam něco neuteče (rozumějte, že tuhle partičku jsem dlouho neviděl, tak jsem se potřeboval namotivovat).

Můžete mít naběhaný tisíce kilometrů. Stejně se strojek někdy zadrhne. Můžete mít za sebou tisíce otextovaných normostran a stejně nemůžete předem říct, že vám psaní půjde jako po másle.

Třeba vám zrovna nejdou kšefty. Nebo se vaše múza odfrčela na Kanáry… Každýho to potká. Mě zrovna teď, když píšu tenhle článek. Nedaří se mi pohnout s jedním sloganem, tak jsem to vyřešil oddychem u blogu.

Přejde to.

Některé překážky rovnou přeskakuju

Už jsem hodně blízko.

Ke kamarádům.

A k pivu.

Skoro už to vidím

Ale cosi se přede mnou tyčí. Poslední kopec? Fííha, přímo přes vrstevnice. To nejtěžší mě čeká na závěr. Ale co. Když už jsem se do toho pustil, tak to teď přece nevzdám, ne?

beh_za_rozluckou_kopec

Není čas se zdržovat…

Klasik by řekl: Táhni a srůstej.

Tak srůstám.

Hle. Vidím vrchol veliký, po jehož vyšplhání se budu hvězd dotýkati. Ten, když překonáte, najdete člověka uprostřed Kněžpole. Uprostřed místa, kde zlatavý mok teče proudem a obsluha se vám bude klaněti. Budeť tomu místu čest a chvála.

Možná i takový věci se mi honí hlavou, když jsem unavenej.

Každopádně i při psaní před vámi stojí překážky vysoký jako mrakodrapy. Často si je tam stavíte sami. Nebo je děláte větší, než jsou. Bez překážek by to nebylo vono. Berme je s pokorou, ale zase se z nich nepo.

Pak je čisto

Pak se to podaří. Špatný za váma. I přes některý strasti jste tam, kde jste chtěli být. Možná to trochu bolelo, možná to trochu drhlo.

Ale je to. Příště to bude zase lepší.

Teď je čas na opravdovej a zaslouženej relax.

beh_za_rozluckou