Epický másterfajt: Podnikání z pláže vs. podnikání z dědiny. Kdo odkráčí s pláčem?

  • 28.2.2018
napisu_plaz-17

Lidem přijde strašně skvělý, že můžou někde na pláži ťukat do kompu a být za mega stár. Dávají to taky značně najevo. Rozhodl jsem se zjistit, jestli to je skutečně tak fajnový. Vybral jsem teda pro podnikání z pláže důstojnýho soka – podnikání z dědiny. Jak tohle dopadne?

Mám toho po krk. Na twitteru a facebooku se mě snaží spoustu podnikavců přesvědčit, že dělat si selfíčka na pláži a nahrávat super videa v pokoji s výhledem na palmový háje, je prima. Nějak mi to neštimuje. Možná je to tím, že jsem chlapec z dědiny.

Nevim.

V touze potvrdit si svou pravdu, nebo ji vyvrátit, jsem se rozhodl podrobit podnikání z pláže důkladnému testu. A to s protivníkem, který se zdá na první pohled jako outsider. Ale já mu věřím a vkládám do něj všechny svoje naděje.

Tak co, podnikání z pláže. Zalekneš se dědiny?

Ne!

Boj, boj, boj!

Sázky?

Kokosový mlíko versus pivní (a)mok z vesnickýho výčepu

Hmm… Obojí má něco do sebe. Musím přiznat, že když jsem byl na dovolený a štrádoval si to po pláži do městečka (pro místní pivo) a spadl mi kokos přímo před čumák, byl jsem nadšenej. Maje vždy u sebe nůž jako MacGyver, po několika desítkách minut se mi ho podařilo rozpitvat. Nalil jsem do sebe kokosovou vodu a přidal jsem si jako Robinson Crusoe.

Co na to dědina?

Na hospodu vidím přímo z okna. Stačí udělat pár krůčků a sedím na zahrádce. Jak dlouho trvá, než na jazyku oválím první lok? Okamžik (nutno podotknout, že v „Béčku“ je obsluha pekelně rychlá). Nemusím bloumat po pláži a čekat, než na mě něco přistane, netřeba se namáhat, nepotřebuju nůž. Jenom sednu a piju.

Jednoznačně 1:0 pro dědinu.

Na tý pláži to není úplně špatný, ale...

Houpavý moře versus klidný rybník

Na hladinu rybníka svítí sluníčko. A kolem stojí v hustém kruhu topoly. Na hladinu moře paří Slunce jako kráva a kolem nestojí nic. Jenom sem tam nějaká palma, ze který se uráčí občas spadnout kokos.

Ne, moře je dobrý. Teda pokud vás příboj nesemele po kamenitém břehu, nenalokáte se slaný vody a nepokouše vás medúza.

U rybníka?

Lavička, krásnýlistnáče, kachny se lážově pohupujou na jemně rozvlněný hladině, žáby si pějí tu svou, občas sem přijede místní borec umejt svojí super káru. Idylka (koluje legenda, že se na dně Močidla potuluje obří sumec žeroucí lidi, ale nikdy ho nikdy neviděl).

Dědina už odskakuje o dva body: 2:0.

Pohoda u Močidla

Stylový plážový bar versus začouzená putyka

Tuhle jsem byl na Srí Lance u móře na báru. S nějakýma dalšíma Čechama, kterýma začíná bejt tenhle ostrov přeplněnej. Dali jsme si se ženou jednoho Lva. Oukej. Dali jsme si druhýho. Obsluha začala divně pokukovat. Třetí? Nechápačka. Čtvrtý. Začali se divně dívat i Češi. Nebudu pokračovat dál, protože nikdo netušil, že mám v tlumoku ještě flašu slivovičky…

V Béčku naproti baráku: Jedno pivo, dvě piva, tři piva – nechoď ještě… Další pivo, slivovička, další pivo, slivovička. Nechoď ještě. Tady nikomu nepřijde divný, že si člověk dá víc než 3 piva.

Kdo?

Jasně, že dědina: 3:0.

Do naší hospůdky, vedou jen tři schůdky...

Lidi jako lidi?

Poznávat nový lidi je fajn. Povypráví vám svoje osudy, zážitky, příběhy, pochlubí se… A pořád dokola, znova a znova. Dá se to přežít jedině tak, že si cvaknete. Takže setkávat se s pocestnýma není zase takový terno. Teda aspoň podle mýho. Kdo to má furt poslouchat?

To u nás, na dědině, není o překvapení nikdy nouze. Řeklo by se, že když se všichni znaj, nemůže se v každodenním koloběhu života přihodit nic neobvyklýho. Přesto vznikají tak krásný pomluvy a fámy, že to člověka vlastně pobaví. Kolikrát jsem se o sobě dověděl, že jsem magor, že se rozvádím, a že už čekám třetí dítě.

No prostě pokaždý je něco novýho, co vám v podstatě zvedne náladu. Protože ač jsou lidi na vesnici pořád stejný, dějou se tady věci.

Uznejte, že tady má dědina zase navrch: 4:0.

Náves jako malovaná

Mohl bych pokračovat dál, ale outsider se tak vycajchoval, že to nemá smysl. V každém případě je to u nás na vesnici lepší, než kdekoliv jinde. Ať mi tady v komentech sdělíte jakýkoliv argument, já a moje dědina vám ho vyvrátíme.

Tak se nebojte, komentujte, sdílejte. Schválně, jak to dopadne. 

Jedno je jistý pro podnikání z dědiny i pro podnikání z pláže:

Tak, či tak, stejně musíš makat!

PS: Jo, že se vám zdá výsledek příliš jednoznačný až zmanipulovaný? Máte recht.