Buzola, copy, azimut, les. Jak se to rýmuje?

  • 2.12.2016
napisu_02-10

Boty na nohách. Buzola na krku. Mapa speciálka pro HROB přede mnou. Natrénováno? Vůbec. Dost energie na dvoudenní etapák? Ukáže se až během závodu. Jak tohle dopadne…? A co to má sakra společnýho s copywritingem?

Na Klínech je zima jako prase. Z nebe furt něco padá a nervozita se inkognito vkrádá do našich hlav. Čermi hýří optimismem. Já se držím trochu při zemi. Ale co už. Jednou jsme dojeli až sem, tak do toho zase vlítnem po hlavě, i když máme naběháno kulový. A s tou buzolou nám to taky trochu skřípe.

Kde je ta drobná paralela s psaním reklamních textů?

Čtěte a já prozradím.

Etapa první

Kdo cvičí, má za tři

Já a Čermi jsme tým. Oba rádi běháme po lese, obvykle po značně nakloněné rovině. Čím delší a šílenější trasa je, tím si to víc užíváme. Rogaining je přesně ten sport, kde to všechno můžeme mít. Vezmeme do ruky buzolu, mapu a hledáme několik hodin v neznámý lokalitě oranžovo-bílý lampionky, do kterých strkáme čip, aby nám uvěřili, že jsme tam byli.

Stejně jako prodejní texty. Čím těžší, tím člověk musí zapojit víc závitů a hodně se naučí.

Čím větší hnus počasí, tím větší výzva

Hodně nás to baví. Jedný pravdě však neunikne ani jeden z nás: Bez tréninku to nikdy nebude oukej. A protože jsme tento rok oba zasadili strom, postavili barák a narodily se nám děti (ne nám, ale našim ženám), tak na trápení těla během nezbylo moc času. A to je na HROBu dost špatný (MČR v horském orientačním běhu).

Teď stojíme na startu a netušíme, co od sebe čekat.

S copywritingem to je úplně stejný: Bez cvičení to dost dobře nejde. Když víte o psaní reklamních textů úplný prd a chcete ze dne na den sepsat super prodejní text, nejspíš se vám to nepovede.

Učený z nebe nespadl.

Čím víc normostran proběhnete, tím budete lepší. Čím víc toho o psaní reklamních textů zmapujete, tím budete chytřejší.

Štěstí přeje připraveným, takže určete směr a upalujte, seč klávesnice stačí.

Pryč z cesty. Nahoďte vlastní azimut

Milí diváci, vítejte zpátky na startu. Do výstřelu zbývá několik minut. Všichni horcí favorité už očekávají předání mapy a netrpělivě hledí do krajiny. Jakou který tým zvolí strategii?

Pozóóór, 3, 2, 1, prásk!

Trénink je základ. Taky, když píšu reklamní texty, nemůžu tu přípravu odfláknout.

Jak tohle dopadne?

Po vypuštění závodníků se dav rozbíhá do všech směrů a my řešíme dilema:

„Hele, Čermi, buď budem sledovat ty, který vypadaj jako největší profíci, nebo se pořádně zadíváme do mapy a půjdem po vlastní ose (při HROBu se to má tak, že první den je část kontrol v libovolném pořadí a část ve stanoveném).“

„Venca, dyť to znáš, dem podle svýho.“

A jak to dopadlo?

Samozřejmě, že jsme tak dlouho civěli do mapy, až jsme na startu zůstali jenom s hrstkou nerozhodných.

„Už neni čas, serem na to a běžíme támhle, na jihovýchod, tam jich utíkalo…“

Tohle ukvapené rozhodnutí nás pak stálo možná i desítky minut. Moc jsme si to nenaplánovali – nechali jsme se strhnout.

Při psaní prodejních textů může nastat podobná situace. Spousta copywriterů-autorit určuje směr. Neni úplně jednoduchý oprostit se od nich. Je jasný, že jim důvěřujeme a čerpáme z nich. Jinak asi ani nejde začít.

V životě každýho copywritera však musí nastat chvíle, kdy vezme do ruky buzolu, sejde z prošláplý cesty a vydá se trochu do neznáma. Najde tam hodně hustníků, trní, srázů a spadlých stromů, občas spadne ze skály, ale ten svůj lampión si stejně najde.

Čtěte také:  Zasáhněte cílovky vlastními zbraněmi: 4 základní emoce nejen pro obsahový marketing

 

Ač seš solitér, pracuj týmově

Dokážu běhat sám po horách třeba celej den. Vůbec mě netankuje, když nezavadím o živou duši. I ultra závody si užiju samoten. Když se ale zaregistruju na jakejkoliv závod, kde běžím s někým, něco se ve mně pohne (navíc jsem zaplatit startovný).

Už nejsem individuum (v určitém slova smyslu stále jsem), ale součást týmu. I kdybych měl milión zakázek, padala mi stodola na hlavu a neměl si dát ani jedno pivo, pokusím se co nejvíc natrénovat, protože na startu nebudu sám. Obzvlášť, když jde o mistrák.

Co dělá úspěšný reklamní text? Samozřejmě copywriter, ale taky lidi vokolo: grafiky, UX, kodér...

Dvě hlavy vymyslí víc jak jedna. Někdy

Copywriter se často jeví taky jako solitér. Sedí si doma u počítače, klepe do klávesnice a je tak trochu odstřiženej od reality. Chyba.

Jakmile copywriter přijme zakázku, hupsne to týmu. Musí komunikovat, řešit, scházet se, pomáhat, zkoumat, plodit… Zkrátka by si neměl říct, že reklamní text prostě naťuká, odpinkne klientovi a po něm potopa. Avšak tomu musí jít naproti i ostatní členové týmu, což se někdy nestane.

Bohužel se s tím setkávám i z pozice copywritera: Lopotím se s texty, kutím zázraky, ale programátor je totální jelito, který je líný udělat věci správně. To samý grafik: Bych poprosil tohle udělat takhle a tamto jinak… Odpověď? Já jsem tady grafik-bůh, nepleť se mi do toho…

Se pak snažte dělat něco pořádně!

Bolest je slabost opouštějící tělo

Závod odstartoval v 10 hodin, časový limit prvního dne – 6,5 hodiny. Když jsem se podíval na mapu, začal jsem pochybovat, jestli to vůbec stihnem do cíle za světla, když jsme na tom s naběhanýma kilometrama tak bídně.

První kontrola, pohoda. Druhá, třetí, šestá, patnáctá… Už to cejtim, ale jede se dál, na pevné pořadí. Naděje žije.

Psaní reklamních textů taky umí bolet. Cesta se zdá nekonečná, ale je tam.

Trasa vypadá nekonečně

Jde to pomalu. Mlha padá. Teplota klesá. Bolest sílí a morálka běží kilák přede mnou. Ještě pět kontrol a do limitu hodina a půl.

Lampiónek kdesi u německých hranic ne a ne dohledat.

Už se mi nechce. V duchu si říkám, že já se na to…

Jenže přede mnou běží Čermi a hecuje: „Kurva, Venca, poběž, to dáme. Bude to na knap, ale aspoň to prubnem.“

A ejhle, kontrola vodpíplá, už chyběj jenom čtyři. Adrenalin v krvi se vrací na závodní normál a jsem zase jako rybička. Fakt to asi dokopem…

Zabolí, to zabolí i při psaní reklamních textů. Propsáno pět klávesnic, řada klientů už vydělává na vašich textech, ale teď to zrovinka nefrčí. Múza odletěla na někoho jinýho a na vás sedla prázdnota.

Přemýšlení bolí? Krize?

Dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd. Někdy je potřeba zmáčknout čudl „off“, zdravě se namotivovat, nasbírat energii a zase začít, protože není důležitý zúčastnit se, ale bojovat.

Etapa druhá

Direkt, nebo oběh?

Tak nakonec jsme to včera doběhli. Sice jenom 9 minut před limitem, ale to je fuk – dneska zase můžem stát na startu a těšit se na druhou etapu. Výsledkově se asi moc neposuneme, ale aspoň si užijeme další den v Krušných horách, který dnes nejsou zase tak krušný.

Nasedáme na pořadatelský bus a necháme se převést na neznámý start. Trochu jsme to tušili a těšili se na kousek pseudoskandinávského terénu a ejhle. Jsme na Hornojiřetínské výsypce. Velice zajímavá a těžká lokalita pro orienťák.

Někdy trpíte, ale když to překonáte, jste zpátky. A ještě silnější. S ještě víc nadupaným prodejním textem.

Au

Výsypku jsme si probloudili, ale zato užili. Proběhneme město a čeká nás stoupání zpátky do hor. Zase nahoru, dolů, nahoru, dolů…

Příroda před nás staví další dilema: Za kopcem nás čeká kontrola. Vezmem to obklikou, což je trochu delší, ale běhavější, nebo to prásknem rovně přímo přes vrchol?

Co na to Čermi?

„Krleežžž!“

Aha, přes kopec.

Vyplatí se to?

Někdy ten reklamní text nepřichází a nepřichází. No tak to vemte z druhý strany, i když to je trochu delší.

Hledání lampiónu v kupce sena. Skoro doslova

Člověk nikdy neví. Holt to musíte někdy zkusit a teprv pak zjistíte, co je nejlepší.

Podobnost s copywritingem?

No, někdy tam ten reklamní text jednoduše fouknete a vyplatí se to. První nápad, třeba na slogan, má kolikrát větší náboj než reaktor v Temelíně. Co když to ale nejde?

Vemte to oklikou. Zkratka se může stát delší cestou, než se na první pohled zdá. Zaměřte se na cílovku, studujte, co se dá. Do cíle dorazíte tak či tak.

Nám se ten direkt tentokrát nevyplatil. Tak jsme se zasekali v hustníku, že oběhnutím bychom ušetřili několik minut. Osud – neuděláš nic.

Čtěte také:  Mučivá gramatika aneb techtle mechtle s pomlčkou. Nebo se spojovníkem?

 

Odping má tady zelenou

Kopce bolijó (jak by řekla moje žena) čím dál víc. Blíží se spása – občerstvovačka. Ne, že bychom neměli na zádech vodu a jídlo, ale teplý čaj působí psychologicky. Hlavně, když celej den pijete jenom vodu a tekutá strava už vám leze i ušima.

Někdy si při psaní reklamních textů musíme pomoct. Dovoleným způsobem.

Zdravej odping

Tak co si dáme: Hrozinky, čokoládu, oplatky…?

Čermi překvapuje:

„Hele, tady je rum. Nevím, jestli se nás bojej a chtěj nás přibrzdit, ale jdem do toho, ne? Stejně už nemáme co ztratit.“

„A není to náhodou doping?“

„Já myslim, že pro nás to může bejt jedině odping…“

Dopovat je hodně škaredá věc. Při psaní se ho nebojte. Jak se říká: Komu není rady, tomu není pomoci. Knížky a internet jsou plný informací, který se hodí. Neříkám opisovat a papouškovat, ale hledat inspiraci, to jo. Není na škodu zeptat se autority, popovídat si o copy problému s rodinou, kámošema u píva. Častokrát vám řeknou víc než tisíc encyklopedií.

..Šup tam s nim. Ani nás to nepoznamenalo a pálíme dál.

I cesta může být cíl

Druhej den trpí tělo vždycky víc. Pak se ale dostanete do fáze, kdy je bolest tak velká, že hůř bejt nemůže.

No a co?

Táhni a srůstej.

Bojuj do posledního dechu.

Carpe rogaining.

Cesta = sběr šrámů, hledání, objevování. Cíl tam někde čeká.

Někdo musí vyzkoušet, kudy cesta nevede

Takže pak je úplně jedno, kam a jak dlouho běžíte. Stejně vám nezbyde nic jinýho, než se do toho cíle dostat. Protože tam máte suchý věci. A auto.

Co to má společnýho s psaním?

Občas to vypadá, jakoby se copywriter potácel ve tmě, narážel do stromů a zrovna mu došla baterka v čelovce. Nezavadí o pořádnou zakázku, babrá se s „drbkama“ za pár korun. Pořád na cestě.

Správně. Bez cesty a mapování se do cíle nedostane. Posbírá zkušenosti, sem tam nějaký šrámy na egu. Pokud se ale bude snažit, nakonec se z toho vymotá.

Důležitý je si vzít poučení z předchozích zdarů a nezdarů.

Nakonec to byl příjemný víkend

Tak. Právě jsme se vyšplhali na cílovou sjezdovku a ani se neptejte, kolikátý jsme nakonec skončili. Ale zlepšili jsme se. Do limitu nám chybí více jak hodina. Jupí.

Ale příští rok, jako že se Papeš jmenuju, skončíme na bedně. Ne, do desítky… Nebo radši nevím. Bůh ví, kolik zasázím stromů a postavím vejminků…